Ač to podle výsledku nevypadá, hrálo se prakticky na jednu bránu. Početně slabší a věkově starší Sargas celý zápas obětavě bránil a využíval sebemenších šancí k nebezpečným brejkům, jinak ale s balónem hrála prakticky skoro jen Tatra. Jenže její stereotypní hra bez nápadu, momentu překvapení a často zbytečně překombinovaná dlouho k ničemu nevedla, z velké části i díky tomu, že v brance Sargasu čaroval gólman Navrátil. Podle zákonů podobných zápasů se tak po bezbrankové první půli dočkal gólu jako první Sargas, jak jinak než z brejku. Pak sice Tatra dvěma více šťastnými, než vypracovanými góly výsledek otočila, jenže ho chtěla v závěru pojistit až moc, zapomněla na obranu a těsně před koncem inkasovala vyrovnávací gól. Hosté byli celkově o třídu lepší, ale Sargas za výkon bez urážky vpravdě veteránské sestavy zaslouží absolutorium.